Tetín

 

Středověký hrad Tetín

        

Stával na ostrohu v těsném sousedství onoho bájného hradu Krokovy dcery Tetky. Tetínské hradiště zaujímalo značnou část dnešní obce. Bylo vybudováno na mohutném skalním ostrohu nad pravým břehem Berounky v rozloze cca 10 ha. Podle dosažitelných informací byl hrad opevněn po celém obvodu. Středověký hrad byl založen pouze na východní výspě ostrožny, a to ve 14. století králem Václavem II, nebo jeho prvním držitelem přemyslovcem Štěpánem z Tetína, synovcem Jana Probošta Vyšehradského. Štěpán byl, kromě Tetína, držitelem řady vesnic na podbrdsku, v Praze založil kapli sv. Filipa a Jakuba. Na tehdejší dobu byl feudálem vzdělaným, schopným a uznávaným. Po jeho smrti prodali jeho synové Tetín Karlu IV. Hrad byl patrně zbořen Pražany, kteří v roce 1422 obléhali Karlštejn. Po opuštění hrad záhy doplatil na bezprostřední sousedství se vsí, pro jejíž obyvatele se staly jeho zdi vhodným zdrojem stavebního materiálu. V 19. století, kdy se hrad dostal, spíše však okrajově, do pole zájmu badatelů, zabývajících se tetínským hradištěm, byly již jeho zdi srovnány (s výjimkou vstupní věže) téměř zcela se zemí. Zbytky opevnění zkoumali J. Axamit, T. Durdík, J. Kudrnáč.

        

Kostel sv. Ludmily

        Dnešní kostel sv. Ludmily byl postaven v barokním slohu v 80. létech 17. století. Jeho průčelí bylo rozčleněno pilíři s římsovými hlavicemi, nad vchodem do kostela je trojúhelníkový štít zakončený závitovými vyzdívkami, po stranách zdobený kamennými jehlanci. Nad vchodem je trojúhelníkové římsoví a nad ním polokruhové okénko.

         Vnitřek kostela je jednolodní s plochou klenbou, po stranách má po jednom polokruhovém okně. Hlavní oltář je kamenný, postaven v barokním stylu, po jeho stranách jsou sloupky, uprostřed oltáře obraz na plátně od neznámého malíře znázorňující, jak sv. Ludmila a kněz Kaich vyučují sv. Václava. Po stranách obrazu je socha sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, nahoře obraz sv. Ludmily. Nejvýše je socha sv. Michaela potírajícího satana a po stranách pak sošky sv. Kateřiny a sv. Barbory. U pilířů po stranách oltáře je umístěna mensa s kamenem, na němž měla být sv. Ludmila usmrcena Na jižní straně lodi je dřevěná vyřezávaná kazatelna, na zdi barokní krucifix. Na severní straně lodi stojí dřevěný oltářík, přenesený sem z Mořiny, uprostřed oltáříku obraz sv. Stanislava. Součástí kostela jsou varhany, postavené v r. 1771 Guthem z Čisté u Rakovníka, které jsou po rekonstrukci v r. 1998 opět využívány pro potřeby koncertů.

 

Kostel sv. Kateřiny

       Při vstupu do tohoto kostela procházíme zvonicí a poté hřbitůvkem. Kostel sv. Kateřiny je prostá románská stavba. Uměleckohistorické datování zařazuje jeho počátek do 12. století, ale může stát na místě staršího předchůdce, např. kostela, jehož existence se předpokládá již v době Ludmilina života.

         Interiér kostela: Kněžiště má čtvercový půdorys a obdélníkovou loď, nad niž je původní křížová klenba, strop lodi je plochý. Na východní zdi je zachováno původní úzké románské okénko. Oltář kostela je křídlový s obrazem od J. Hellicha, malovaný na dřevě      (r. 1855). Uprostřed obrazu je klečící sv. Kateřina a pod ní zvěčněné tetínské kostely. Na postraních oltářních křídlech jsou obrazy sv. Ferdinanda a sv. Anny. Na podstavci křídel je namalován Ježíškův vítězný průvod. Na západní straně interiéru je kamenná kruchta, podklenutá dvěma křížovými klenbami, uprostřed silný pilíř, na kterém je malý výstupek jako pavlán. V literatuře se často mylně uvádí, že kruchta byla spojena chodbou s Ludmiliným obydlím. Kde stával zámek, v němž byla sv. Ludmila uškrcena se nedalo kopáním odkrýti. Lidová tradice ho klade někam do místa, kde stojí kostel sv. Ludmily, neboť v kapli sv. Kateřiny se ukazují dodnes dvířka, která prý spojovala zámek s kaplí a jimiž sv. Václav chodíval při mši na kúr.

         Při opravě kostela v r. 1929 byl z jeho střechy odstraněn kamenný kříž a zazděn do zdi hřbitůvku (vlevo od vchodu do kostela). Na hřbitůvku byly při archeologických vykopávkách v r. 1916 objeveny četné hroby z dob raného křesťanství. Hroby byly přikryty velkými kamennými deskami. V archeologických záznamech se uvádí, že to byl hřbitov, avšak z mladší doby než ten, který byl kolem nynějšího kostela sv. Jana Nepomuckého. Vlevo od kostela stojí u zdi také socha sv. Ludmily od sochaře J. Maxe z r. 1858. Na podstavci sochy je nápis: „Svatá Ludmilo, oroduj za nás“. Někdy se v literatuře uvádí, že je to místo, kde byla sv.  Ludmila před translací na Pražský hrad pohřbena.

 

Kostel sv. Jana Nepomuckého 

 Nynější kostel sv. Jana Nepomuckého byl původně r. 1357 jako farní chrám sv. Michaela vystavěn, okolo něho, jak tenkrát bývalo zvykem, byl založen hřbitov pro obyvatele Tetína, Kody a Tobolky, který byl obehnán zdí a byla vystavěna kostnice.

         To, co mu zůstalo od počátku zachováno, je jeho poloha v místech pravděpodobného pohřbu sv. Ludmily. Stojí nad příkrými skalami nad řekou Berounkou, takže ze západní i východní strany nám skýtá jeho poloha překrásný romantický pohled.

         Současná stavba kostela je v jádře románská, zřejmě poprvé přestavěná ve 14. století, později vícekrát. Zdivo je složeno z pravidelných kvádrů, loď má plochý strop, okna obdélníková, barokně vykrojená. Kněžiště je pravoúhlé s valenou klenbou, a s výsečí nad okny, oltář je barokní. Nad oltářem je obraz namalovaný na plátně ukazující sv. Jana Nepomuckého jako poutníka do Staré Boleslavi. Pod vstupním kamenem do kostela je pohřben benediktýn V. Cassanova. Podle zjištění J. Axamita leží v okolí kostela řadové raně středověké pohřebiště, které mohlo vzniknout asi v polovině 10. století, protože řadové hřbitovy vznikaly teprve v době christianizace země, a to až do 12. století. Na hřbitově je zbudována hrobka rodiny Vojáčků (z r. 1833), v níž je pochován V. Vojáček. Po pravé straně hrobky je symbolický hrob hrdinky znárodnělé písně „Nad Berounkou pod Tetínem“. Hrob sem byl přenesem od zdi kostela sv. Jana Nepomuckého v 70. létech našeho století.

 

 

Tetínská fara

Byla postavena v první polovině 14. stol. Její součástí byl velký dvůr, dvě stodoly a dvě zahrádky.

Původně byl Tetín pouhou lokálií (patřil pod farnost v jiné obci). Kolem r. 1357 se stal příslušenstvím hradu Karlštejna. Kostelní patronát vykonával sám tehdejší český král.

Václav IV. daroval kollaturu tetínského kostela kapitule karlštejnské, takže tetínským farářem byl kanovník karlštejnský. Teprve r. 1737 byl pro obec Tetín ustanoven zvláštní kaplan. V roce 1856 byla tetínská lokálie povýšena na faru.

         V létech 1527 - 1533 zde jako duchovní působil Karlštejnský děkan, kronikář Václav Hájek z Libočan. Na Tetíně psal i svou známou „Kroniku českou“, která poprvé vyšla  v r. 1541.

 

Zámek

Založen byl ve  14.stol.n.l. jako zámek lovčí, to znamená, že byl obýván knížecími úředníky. Později to bylo manské sídlo, vázané mnoha povinnostmi ke Karlštejnu. Nynější podoba stavby je z 18.stol.

V minulosti prošel mnoha přestavbami a byl sídlem významných šlechtických rodin, např. Buziců, rodiny z Drahelčic, Rochlitzů.

 Nejvýznamějším majitelem byl od počátku 19. stol. rod vlastenecky orientovaných Vojáčků. V době jejich působení se setkávali ve zdejším zámku významné osobnosti kulturního, duchovního a politického života, např.   F. L. Čelakovský, J. Dobrovský, J. Jungmann, J. K. Chmelenský, L. Rieger, rodina Daubků z Litně,  MUDr. J. Thomayer a další.  

V roce 1821 se v zámku narodil významný spisovatel, dramatik a překladatel, především z latiny a francouzštiny, středoškolský profesor Vácslav Vojáček. Zemřel r. 1898 a je pohřben v rodinné hrobce Vojáčků na hřbitově u kostela sv. Jana Nepomuckého. Připomíná ho na zámku umístěná  Pamětní deska.

Historický význam má i zámecká zahrada se zbytky valů předhradí bývalého středověkého hradu.  V ní byla r. 1704 postavena Kristiánem Pfalzem, kanovníkem z chrámu sv. Víta v Praze,  kaple, nesoucí patrocínium sv. Jana Nepomuckého. Při kapli bylo vybudováno i obydlí pro duchovního.

Součástí zámku byl i pivovar.

V roce 1948 byl zámek znárodněn a patřil Státnímu statku Lochovice.  V  roce 1990 byl zámek restituován a vrácen  potomkům rodu Vojáčků, rodině Durasů, která na něm  hospodaří.

Zámek není volně přístupný.

V průčelí zámku jsou osazeny od r.1998 hodiny, které jsou opatřeny zvonkohrou  hrající část písně „Nad Berounkou pod Tetínem“. Melodii je možno slyšet každou hodinu od 9 do 19 hodin.

 

 

Votivní kříž

U zdi hřbitova u kostela sv. Jana Nepomuckého je umístěn votivní kříž, který stával na tetínské návsi  a na současné místo  byl přemístěn  v 50. letech  minulého století. 

Podle místní farní kroniky jej nechal postavit benediktýn V. Cassanova na konci 18. stol.

V. Cassanova sloužil bohoslužby v kapli sv. Jana Nepomuckého postavené  v r. 1701 nebo 1704 v zahradě tetínského zámku. A velmi se mu zde líbilo. Když císař Josef II zrušil nejen kostely, ale i některé církevní řády, mezi jinými i benediktýny,  Cassanova měl  z Tetína odejít. Jak uvádí Kronika tetínské fary, zachránila jej před odchodem vroucí modlitba : Josef II. zemřel před termínem, stanoveným mu k odchodu, a Cassanova,  z vděčnosti Bohu za vyslyšení prosby, nechal postavit kříž. Události, vedoucí Cassanovu k postavení kříže, je ve staročeštině a v latině uveden na podstavci kříže.

V. Cassanova zemřel v r. 1792 a je pohřben pod vstupním kamenem do kostela sv. Jana Nepomuckého.