Obsah

Historické památky Slaného



 

Slaný pramen

Slaný pramenMěsto Slaný získalo pravděpodobně jméno podle minerálního pramene, který vyvěrá na úpatí vulkanické Slánské hory. Pramen podle Václava Hájka z Libočan objevil v roce 750 družník knížete Nezamysla řečený Holot. Kníže poté kázal u pramene založit osadu a ze slané vody získávat sůl.

V 19. století byly v blízkosti pramene vybudovány z podnětu krajského úřadu ve Slaném a tehdejšího purkmistra Scharfa lázně, využívající slanou – údajně léčivou vodu. Na místě bývalé zahrady vznikly lázeňské objekty, dokončené v roce 1843. Na jejich stavbu byl použit mimo jiné materiál ze zbořené Pražské brány, která byla zbourána v roce 1841. Lázně však od počátku živořily, místní minerální voda neprokázala své léčivé účinky, budovy i park kolem nich byly sevřené okolní zástavbou. O jejich uzavření se uvažovalo již na přelomu 19. a 20. století, uzavřeny byly až v roce 1938. Objekt lázní darovalo město Sboru dobrovolných hasičů, ti starou budovu zbourali a postavili na místě lázní moderní hasičskou zbrojnici. Po lázních zůstal jen název ulice – Lázeňská.



Černá bašta

Černá baštaMěsto Slaný vznikalo v hranicích, které dosud zachovala zástavba historického jádra dnešního Slaného. Náměstí i průběh ulic zůstaly v této části prakticky dodnes stejné jako ve středověku. Dnes nacházíme jen v několika úsecích zbytky dvojitého věnce hradeb. V púvodním opevnění stály čtaři brány Velvarská, Pražská, Lounská a Všehlušická. Z opevnění se na severní straně zachovala právě Černá bašta a z bran zůstala do dneška jen brána Velvarská. Dnes je Černá bašta zrekonstruována a městskou radou byla v počátku 90.let dána k užívání slánské skautské organizaci. Díky tomu je její stav velice zachovalý, včetně přilehlých prostor.
 



Velvarská brána


Velvarská bránaPoslední brána Slaného a jeden z několika málo zbytků opevnění vůbec. Konkrétní zprávy o ní jsou známy až z roku 1443 v souvislosti s prodeji domů v jejím okolí. Velvarská brána se původně skládala z vlastní brány, předbraní s cimbuřím, mostu přes suchý příkop a byla chráněna po levé straně ve směru z Velvarského předměstí ještě baštou. Na vnitřní zdi do náměstí se zachoval latinský nápis o dozoru dvou konšelů nad stavbou věže, k němuž se patrně vztahuje letopočet 1461 nad třetím okénkem a znak Čech a Moravy nad nápisem. Bohatší výzdoba se zachovala na straně ke klášteru. Hned pod římsou krovu je vytesán velký městský znak, pod nímž mezi okénky býval motiv z turnaje. Ve středu nad obloukem vjezdu je umístěno 6 cechovních znaků (tkalcovský a prýmkařský, blíže neidentifikovaný, sladovnický, postřihačský, hrnčířský a kolářský). Nad nimi uprostřed se znovu opakuje znak Slaného, vlevo je erb pánů z Věžník, vpravo je místo prázdné. Na levém rohu brány sedí torso psa, pod římsou blízko něj je hlavička muže (snad bradáč - stavitel brány), ke kraji je též zbytek chrliče s podobou beránčí hlavy. Na bráně se rovněž nachází celá řada kamenických značek. V 16. století brána několikrát vyhořela a byla opravována. Opravy proběhly na přelomu let 1993 – 1994 a naposledy v letech 2005 - 2006. Věž je vysoká celkově 38 m, přičemž její výška pod střechu činí 17,65 m. Průjezd je dlouhý 8 m a rozpětí oblouku při krajích měří 2,80 m. 

Kostel svatého Gotharda

Kostel sv.GothardaVe 30. letech 12. století přešla velká část osady do vlastnictví benediktinského kláštera na Ostrově u Davle. V té době byl ve Slaném postaven malý raně středověký jednolodní kostel sv. Gotharda. Jeho základy překryl presbytář dnešního pozdně gotického kostela téhož zasvěcení. V jádře románská bazilika byla definitivně přestavěna po roce 1450 a dokončena byla v roce 1520. V této době bylo částečně na starších základech zaklenuto dnešní trojlodí, postaven presbytář a sakristie. Presbytář je sklenut síťovou klenbou, vyzdobenou na počátku 16. století malbami žehnajícího Krista, evangelistů a andělů s nástroji Kristova umučení. Při této příležitosti byla na svorník klenby v presbytáři umístěna hlava Krista z doby před rokem 1450. Přestože byl kostel radikálně obnovován v letech 1874 a 1890 architektem Rudolfem Štechem, dochoval se v něm původní pozdně gotický dřevěný krov a v západním portálu pozdně gotické dveře z počátku 16. století. Poloha chrámu na strategicky nevýhodném místě nad bažinou vedla k tomu, že tento okraj města musel být chráněn opevněním. Tvořila jej mohutná Pražská brána, vodní příkop, z něhož je doposud zachována vodní nádrž - tzv. Brod, a Červená bašta.


Kostel Nejsvětější Trojice

Kostel Nejsvětější TrojiceKostel Nejsvětější trojice - původně františkánský, postavený v letech 1581-1602 na místě jednoho z městských popravišť zvané Golgata, byl roku 1623 zpustošen. V letech 1655 - 1662 k němu byl přistaven klášter, kostel byl obnoven a roku 1657. Uvnitř byla postavena Loretánská kaple se sochou černé Matky Boží, která představuje střed a srdce celého chrámu. Kapli dal do středu vystavět hrabě Bernard Ignác Martinic po návratu z pouti do italského Loreta roku 1657. Dnes je sídlem řádu Bosých karmelitánů, kteří se po 200 letech vrátili zpět do naší země a sídlí mimo Slaného ještě v Praze.

Modletický dům

Modletický důmZ renesančních staveb ve Slaném je nejlépe zachován dům čp.14 tzv. Modletický. Stavba s arkýřem v nároží má kamenný portál s datem 1587 a iniciálami SW. V baroku byla nad portál umístěna kamenná socha sv. Jana Nepomuckého se dvěma anděly.


Vlastivědné muzeum

Slánská knihovna a muzeumBývalá kolej piaristů, založena roku 1658, přestavěná v roce 1877 pro potřeby slánského gymnázia, je dnes sídlem městské knihovny a vlastivědného muzea. Základní kámen koleje byl položen 19.4.1659, a to na místě poničených domů na náměstí. Kaple piaristické koleje (dnes Vlastivědného muzea ve Slaném) byla vysvěcena 11.11.1666. Hlavní oltář z roku 1727 s obrazem Zasnoubení Panny Marie jehož autorem byl proslulý italský malíř Carlo Innocenzo Carlone. Z téhož roku pocházejí i zlacené sochy sv. Jáchyma a sv. Anny, které zhotovil pražský barokní sochař František Ignác Weiss. Hlavní oltář vznikl za rektorátu P.Leopolda Čabáka, vynikajícího znalce astronomie a geometrie.

Městské divadlo Slaný

V roce 1879 podali slánští ochotníci návrh na postavení vlastní divadelní budovy. Vítězný projekt předložil Jindřich Fialka. Stavitelem byl František Štech a dne 24. června 1882 byl slavnostně položen základní kámen nové budovy, která byla již 30. prosince 1883, 42 dní po Národním divadle, slavnostně otevřena. První hrou bylo představení Kolárova historického dramatu „Primátor“.


Městská radnice

Slánská radniceCísař Karel IV. dne 23.června 1378 daroval Slanému dům po zemřelém měšťanu s podmínkou, že město budovu upraví na radnici. Vedle domu s renesančním trojpatrovým štítem stojí vysoká hranolová věž s malovaným orlojem v prvním patře. Věž byla opatřena vysutým ochozem, nad kterým je vidět báň s lucernou, makovice a hvězda. Tato hvězda, která je dosud na makovici zachována, se na radnici objevuje od dob husitských válek. Věž je vysoká 43m. V radnici byl tzv. mazhaus - rozlehlá síň, kde čekal ten, který přišel na jednání s konšely, a síň radní, kde se scházela městská rada. Byla zde uložena privilegia a další dokumenty, např. kniha smluvní, kniha šosovní obsahující údaje o daních placených městskými obyvateli ve prospěch města, kniha soudní apod. Bezpečně byla uložena městská pokladna. V přízemí jednopatrového domu na dvoře radnice bylo vězení, tzv. Dobeška, nazvaná podle prvního vězně Dobeše, syna slánského purkmistra. Roku 1751 dal hrabě Michal z Martinic postavit na místě staré radnice radnici novou, která však 2.srpna 1975 shořela. Obec ji však během jednoho roku znovu vystavěla. Nové hodiny na věži byly zřízeny v květnu 1873. Velkou opravu radnice provedl v roce 1890 architekt Rudolf Štech, který ji upravil v renesančním stylu. Nad domovním portálem je zasazen z pískovcového kamene městský znak, zhotovený podle návrhu malíře Ferdinanda Velce. V budově radniční jsou v prvním patře dva sály s neorenesanční výmalbou a klasicistními pozoruhodnými řezanými dveřmi a ostěním.

Židovská synagoga

Slánská synagogaSlánská židovská synagoga byla postavena v roce 1865. Středověký Slaný, spravovaný podle magdeburského práva, nedovoloval židům se ve městě usadit a za povolení zde obchodovat museli platit zvláštní poplatek. Povolení usadit se ve Slaném dostali židé až v roce 1850 a 8. února 1861 zde založili náboženský spolek.




 
Kaple Božího hrobu

Boží hrobOriginální kaple dodnes stojí v Jeruzalémě a je vtěsnána do zástavby uprostřed města. Kapli v Slaném tvoří polygonální jádro a její průčelí člení slepá arkáda nesená sloupy několika druhů. Nad vlastní částí je vztyčen altánek polygonálního půdorysu se zvonovitou střechou. Když vstoupíme dovnitř, octneme se v tzv. andělské kapli, na jejíž podlaze je kvádr symbolizující odvalený kámen před Kristovým hrobem. Následuje vchod do vlastní hrobky, kde se na severní straně nalézá plotna, na které spočívalo Kristovo tělo. Slánská kaple byla postavena v roce 1665 a je nejstarší stojící stavbou tohoto typu v Čechách. Snaha o věrné zachycení byla nepochybně dána osobností stavebníka – Bernarda Ignáce z Martinic

Národopisné muzeum v TřebíziI(skanzen),  pobočka Vlastivědného muzea ve Slaném.

Národopisné muzeum v TřebíziMuzeum je zaměřeno na lidovou kulturu západní části středních Čech se speciálním zaměřením na Slánsko. Seznamuje s vývojem lidového stavitelství a bydlení, zemědělským hospodařením a dalšími stránkami života vesnice. Muzeum tvoří soubor lidových staveb. Zahrnuje Cífkův a Šubrtův statek (č.p.1 a č.p.2) a další venkovské stavby, jako např. č.p. 4 - kupecký krám Obchod ve zboží smíšeném, č.p. 19 - rodný domek spisovatele V.B.Třebízského (1849-1884). Jeho pomník je na zalesněném návrší, v jehož spodní částí jsou četné vytesané skalní reliéfy. Dalšími přístupnými objekty je Ševcovna, č.p. 64 a výměnkářský domek, č.p. 63. V muzeu jsou instalovány stálé expozice s názvy: Lidová architektura na Slánsku a Kladensku - Vývoj zemědělství na Slánsku. Třebíz, jejíž střed obce je od roku 1995 vesnickou památkovou zónou, je známá každoročními folklórními poutěmi s bohatým doprovodným programem.

Sloup rybářů a vinařů

Sloup rybářů a vinařůPůvodní sloup stál již za doby Karla IV., jiné prameny ho datují až do 16. století. Umístěn byl původně pod kostelíkem sv. Václava v Ovčárech, poté přemístěn nad hřbitov. Stávající kopii zhotovil akademický sochař Václav Nejtek roku 1943. Zbytky původního sloupu byly převezeny do vlastivědného muzea, ale také použity na stavbu silnice do Velvar.

Kostel svatého Václava - Ovčáry

Kostel sv.Václava - OvčáryPrví písemné zmínky o kostele pocházeí z roku 1465. Od druhé poloviny 16.století se uvádí jako pustý. V roce 1674 byl z nařízení Bernarda Ignáce hraběte Bořity z Martinic výrazně upraven a znovu upravován byl také v roce 1819, 1880 i později. Uvnitř kostela je ve zdi zasazen náhrobní kámen Jiříka Luníkovského z Vraného a druhý rozpůlený se znakem ve věnci, ze zdi vylomený, patří slánskému měšťanu Hynku Branovskému. Oba jsou z roku 1551. Z hlavního oltáře sv. Václava se dochoval pouze fragment obrazu sv. Václava mezi dvěma anděly.

 


Kostel svatého Šimona a Judy - Dolín

Kostel sv. Šimona a Judy - DolínV Dolíně se připomíná již roku 1325. Roku 1739 byl goticky rozšířen, roku 1863 byla v jeho průčelí vystavěna místo věže staré, jež byla před lety zbořena, věž nová ve slohu pseudogotickém. Roku 1864 pak byl kostel upraven v pseudogotickém slohu, odpovídajícímu nové věži a byl také rozšířen hřbitov kolem kostela. Kostel byl opravován také v letech 1907-8 a roku 1908 byl nově vysvěcen.

Památník Antonína Dvořáka ve Zlonicích

Památník A.Dvořáka - ZloniceBarokní špitálek na jižním konci Zlonic byl v roce 1954 péčí "Vlastivědného kroužku Zlonicka" zrekonstruován a přeměněn na Památník Antonína Dvořáka. Vybavení bylo získáváno postupně z depozitářů jiných památkových objektů, od Českého hudebního fondu i od soukromých dárců. 
Památky z osobního majetku Antonína Dvořáka jsme získali od mistrova syna ing. Otakara Dvořáka. Jsou soustředěny v takzvané Dvořákově síni. Návštěvník zde uvidí úmrtní lože Mistrovo, taktovku, učebnici pro kapelníky z roku 1739, šperkovnici, kuřáckou soupravu i zrcadlo z bytu Dvořákových v Žitné ulici v Praze. V hlavním sále Památníku jsou umístěny doklady o bohaté hudební tradici městečka i část regionální historie.

Nedostavěný gotický chrám a klášter klarisek- Panenenský Týnec

Nedostavěný chrám a klášter - Panenský TýnecKlášter klarisek s kostelem Panny Marie založený v roce 1280. Po požáru začala výstavba nového konvetního kostela, kterou přerušily husitské války. Stavbu pravděpodobně realizovala parléřksá huť, zachoval se výrazný jižní portál. Klášter byl zrušen v roce 1783.